Bílá plachetnice na vlnách nejistoty
Plachetnice pluje mezi obzorem a pevninou. Přestože její srdce je stále spojeno se majákem a šeptá – zůstaň, tak maják nemůže ovládat moře ani kormidlo. Jen pro ni trpělivě svítí a pozoruje, každý její pohyb i zastavení. Vidí, jak ji vlny strachu a nedůvěry odnášejí k obzoru.
Nezáleží na tom, jak daleko odplula. Rozhodnutí patří jen jí.
Ona může mít v srdci oceán lásky, ale pokud muž postaví své zdi příliš vysoko, oceán vyschne. Důvěra je i odvaze nechat toho druhého přiblížit se k našim zranitelným místům. Když on stále váhá a nepustí ji blíž, vztah se stává příběhem dvou duší, které se míjí v mlze.
Důvěra je i odvaze nechat toho druhého přiblížit se k našim zranitelným místům
On může unést mnoho, ale tíha neustálé pochybnosti jej časem ohýbá. Jeho touha být oporou slábne, když cítí, že ani jeho nejsilnější rameno nestačí na její strach. Ve vzduchu visí pocit, že jeho síla nestačí na to, aby uzdravila staré jizvy. A tak srdce zavírá a odchází hledat tam, kde bude jeho síla přijata.
Ona může být trpělivá, může znovu a znovu ukazovat muži, že je tu pro něj, ale pokud muž neotevře srdce, most lásky a trpělivosti se promění v prázdnou cestu. Pokud on neodloží svůj strach a stíny, nikdy neuvidí její světlo.
Láska potřebuje důvěru, jako květina vodu. Když je zalévána kapkami pochybností, roste pomalu a nesměle.
Muž, který cítí, že stále nemá důvěru, i když je žádán, aby zůstal, se časem sám vzdálí. Ne proto, že by ji nechtěl, ale protože z každým dnem ztrácí kus sebe. Není mu dovoleno.
Pokud semínko stále vyhrabáváme ze země, abychom se přesvědčili a ujistili, že se ujme, nikdy nemůže dát květ.
Láska potřebuje důvěru, jako květina vodu
Žena, která se stále obává, že není hodna lásky, že něco není správně, nebo že on není tím, koho hledá, postupně posiluje to, co ji od něj vzdaluje. Strach se stává jejím průvodcem a tvoří to, čeho se bojí.
Také muž, který se trápí strachem že ji ztratí, ještě před tím, než ji našel, se zaplétá do vlastních obav. Každý stín podezření, strach z lásky i každý nedůvěřivý pohled staví neviditelnou zeď mezi ním a jeho milovanou. Nakonec, ve snaze ji uchránit, posiluje realitu, které se nejvíce obává.
Zůstává loďka tančící někde na moři, maják svítící pro bílé plachetnice a zbytky lásky, které roznáší vítr nad mořem.
Ve vztazích je to jako pouto, které nespoutává.
Levá i Pravá část, oba protějšky, se vzájemně ovlivňují a současně respektuji v duchu Svobody, kterou nechávají druhému. To symbolicky značí „přerušení“ kruhů – je to Střed vesmíru obou partnerů. „Dokonalý vztah“ není boj, není o nadvládě, není o pohlcení, uchvácení, posedlosti, vlastnění. Jde o sdílení, lehkost, hravost, spontánnost, chuť růst, obohacování a inspirace…. Společný let bez manipulace a závislosti. Je čistým tokem energie, tancem dvou duší, kde každá respektuje vlastní cestu, ale zároveň se dokáže maximálně otevřít svým slabostem, spojit i vzdálit. Tvořit a být utvářen v jednotě, ze středu zázračného kruhu. Takový pár je zdrojem obrovské síly. Jejích spojení je alchymistickým procesem.
Plamen možná zmatený, opatrný, silný, jindy sotva plápolající. Láska která se nebojí pustit a obětovat. Mír, zmar, zásah Milosti.
Společný růst sebou nese bolest i extázi. Hluboký pláč i nesmírnou radost a vděčnost. Ukončení a nový začátek. Poklad zahalený pláštěm neznámá a nebezpečí. Nejistotu a Naději, která musí zemřít. Někdy překročení zákonů času, za hranou nepřekročitelného.
Potenciál spočívá ve zrození něčeho nového a svět má tendenci se bránit příchodu síly, která tvoří spontánně.
Dynamika silných osobností, Duší, tvoří mystérium, které se Okamžitě zrcadlí v životě. Sílu kterou není snadné ustát..
„Naštěstí naprosto dokonalý vztah neexistuje. Uf. Úleva“
Vždy je tu něco, co chybí, nebo přebývá, co vyrušuje, trochu neladí, potřebujete doplnit, dosytit, nabažit. Vždy je co kultivovat, hledat měnit, a zároveň něco, co změnit nelze. A tak užívej svou nedokonalost, svoje „hříchy“. Dokonalého partnera, partnerku nech raději za oponou – tam je jeho, její místo. Zároveň žije v tvém srdci, navždy – jako vnitřní muž a žena. Dokonale 100% dvojplamen je nepochopená záměna a v důsledku nebezpečná Iluze, která není k žití.
Je to jako spojení, které nemůžeš přerušit a ani se skutečně dotknout. Oheň který oba drží v nekonečné točící se smyčce i paralýze. Oba vidí jen zrcadlo s opačnou? polaritou.
„Proto Buď vděčná za nedokonalost“
Existuje Tajemství. Co když 119% „dvojplamen“ už tady na světě k žití je? Kdesi, kde si slavík o tom zpíval. A jako jediný. Zůstal přes zimu, neodletěl – obětoval svůj hlas. Kdo ví?
