Oslava hojnosti

Musel jsem ztratit sebe v bezmoci a bezčasí, abych poznal cenu jedné, jediné kapky vody. A tak děkuju, že mohu pít ze zázračné studny. V hloubce, kam oko nedohlédne a světlo nedosáhne. Tam – ve tmě, vidím hladinu – zrcadlo světa. Tam vzniká život – když jedna, jediná kapka rozvlní a oživí hladinu do času letokruhů. Lidé tomu říkají „velký třesk“. Z té kapky věčnosti pěstuju v sobě jabloň. Jabloň plodí věčně a kvete pro všechny. 

Její kořeny nepatří světu zdejšímu, sahají do neznáma

Volám do všech světových stran. Do svých hlubin. Volám jako bych volal sebe. Jako ozvěnu, očím skrytou a zahalenou třpytem hvězd.

Nejsi studené pozlátko, mrtvý přepych, prázdný kýč.
Nejsi pohodlná klec, status, hodnota, cíl a vidina.
Ani číslo v trezoru nejsi.

Nemůžeš dosytit hlad posedlosti, lpění, strachu a chamtivosti. Nejsi náhrada za celistvost, lásku, domov, rodinu.
Jsi třpyt drahokamu a přeci nejsi drahokam.
Každá barva je nádherná. Každé ovoce zraje a chutná v pravý čas.

Žiješ, proudíš a kveteš skrze můj život a bouře vnějšího světa tě nesmete. Zázračná studna nikdy nevyschne. Žiješ ze mě, ale nepatříš mě.
Nepatříš zákonům světským – cenovkám, žebříčkům. Patříš zákonům velkého srdce. Spontánního, nepředvídatelného, nespoutaného.

To srdce zná pravou „cenu“ . Ví, koho a kdy zaplaví štědrostí neomezenou.

Ví, kde může čerpat a pít a kam nepřijde ani kapka. Nenechávám tě pro sebe – přece to ani nejde. Uzavřená nádoba tě nepojme – stojaté vody se kazí. Manifestuj se. Vždy, když dovolím. Jako zázrak a důkaz Bytí.