Když oživíš Pravé Já

Když oživíš své Pravé Já.

Pozvedneš Sílu, probudíš cit i instinkt.

Rozeznáš podstatu od formy, jako Světlo od Temnoty.

Vůni nebes od zápachu Bažiny. Soulad od nesouladu.

Procházíš „jednou nohou“ tímto světem a „druhou“ světem Symbolů.

Používáš „dobro na správném místě“ a tím vyvažuješ a strážíš harmonii.

 

Můžeš být vše:

Můžeš probudit vnitřní Běs, podřídit ho klidu a být Tygrem, který zatne drápy, aby chránil prostor, sebe, milované a zapudí vše zkažené, falešné a těžké.

Můžeš být jako Drak, který tancem na hvězdné obloze roztočí hvězdy do spirály, aby zmátl temnotu a spálil vše démonské, hnijící a svazující.

Staneš se bílým Kondorem, který ladným mávnutím křídel, rozechvívá oblohu, spojuje Nebesa se Zemí a vibruje nekonečným kvantovým prostorem napříč sférami

 

Představ si takové obyčejné gesto.

Co se děje když mávneš rukou, jen tak v afektu?
Co se dějem když se záměrem vmeteš zhuštěnou energii do prostoru?
Co se děje, když v ladném pohybu kondora do gesta vložíš sílu, cit a jakousi hudbu, kterou slyší jen srdce?

Pak můžeš zklidnit tisícové davy, uzdravit přírodu, nebo žehnat královskou energií, jako to dělali Faraoni, ze kterých tryskalo zlatavé světlo Pravdy v dávných dobách.

Další články

Přechod přes práh

Vesmír – Ukaž? Dotkni se už. Ne!   Práh – Nepustím, kámo. Musíš sám. Svolal jsem – nejbližší. Odvaha –

Duše muže

Nepřišel brzo – ani pozdě   Nemáš po sobě chtít — aby nebyl opravdový. On potom chce, abys byla vysněná.

Nevolám bohyně

Nevolám Bohyně nebes   Volám dcery Země, dcery Slunce a ohně. Volám slzy. Volám čoud spálených perutí. Tady a teď.

Srdce, co pamatuje Kamelot

Usíná spánkem nepřipraveným   Usíná spánkem nepřipraveným – složil přilbici na lavici síně světa. Jeho tělo dýchá – na boku.