Čas není nepřítel

V ezoterických, duchovních kruzích se mluví často o iluzi času. Jo, můžeme říct, že čas není lineární a že vlastně neexistuje. Může být. Jenže toto poznání není pro každého a rubu chybí líc.

„Ležatá osmička“ je jako nekonečný kruh, který není začarovaný, ale dokonalý. Ty však nevidíš kruh.
Je to zároveň věčný pohyb, spojitost, která je osvobozena od času a prostoru. Je to harmonie i tajemství. Buď vděčný za to Tajemství, které může existovat a nemusí. Máš čas na poznání. Bez času je božský klid, ticho, přítomnost, Pravda. Ale zde v realitě je také cesta k šílenství – když jsi v mysli. Je to jako vnímat paradox a polarity ve všem a vždy. Toku času, tam, neustále, zpět. Teď. Když ústa promluví, celý svět tě překřičí záplavou hlasů s odpovědí. Když mlčíš, vše mlčí, i Bůh. Věčná Smrt, která žije – TEĎ. Naprostý klid ničeho je nezastavitelným pohybem ve všem.

Nádech, Výdech

Čas je jako koryto řeky, která odděluje „2 břehy“. Jeden plyne „zprava doleva“ druhý zrcadlově, opačně a vlastně stejně. Každý je a není jiný. Když se zaměřuješ a pozoruješ 100% levý břeh, neexistuje pravý břeh. Kdo je „Subjekt“ a co je „Objekt“?
Každý unese jinou intenzitu. Jde sledovat oba břehy současně?

Někdo se chce udržet obou stran, někdo vystoupí a chce pochopit, jak řeka teče bez něho. Jak dlouho to lze? Někdo se naučí plavat a nelpět pozorností dlouho, staticky, fatálně.
Tam, zpět, klid, nic, stůj, teď, krok, venku, vevnitř, dál, blíž, ještě, ne, ano, už dost. Nevím.

A někdo to má u prdele a prostě žije.

Díky času dýcháš. Díky času přichází vlna za vlnou. Díky času je tu proměna a svoboda tvořit. Díky času si můžeš hrát, poznávat, co jsi zapomněla.
Čas který je a není.

Když je ti krásně, může letět jak zběsilý. Když prožíváš intenzivní utrpení, jakobys seděl na rozpálené peci a každá vteřina se zdá věčností.
Díky času můžeš kráčet po cestě, ochutnávat život, zrychlovat, zpomalovat, vracet se, zkoušet a dělat chyby. Díky času můžeš hledat rovnováhu, pronásledovat jsoucno a žít.
Život má mnoho podob.

Mysl bere do ruky kladivo minulosti a budoucnosti a chce přibíjet hřebíkem řeku. Jenže ty jsi ta řeka.

Mysl potřebuje pochopit, nepochopitelné – rozdělovat a spojovat, co je i není přítomno současně. Nahoře – Dole. Tma – Světlo. Mysl vytváří příběhy  – dramatické, hororové, ulítlé, nádherné, smutné, veselé. Příčina-následek, dle zkušeností. Ráda si přivlastní Přítomnost aby ji přišpendlila a vyšperkovala růžovou mašličkou, nebo černou stuhou. Ráda se hlásí o pozornost – umí být silná. To je to její role. Odvádět, mást, vtahovat do příběhu, provokovat, šokovat, utvrzovat se, uspávat, ale i probouzet. A dokáže připoutat k síti synchronicit, když neumíš říct „dost“.

Sláva času a kruhu který není kruhem.