Nelze jej sehnat, vyrobit, ani koupit.

Nelze si ho vy/zasloužit. Nelze jej přivlastnit. Ani ukrást ho nelze.

Je propůjčován. Je to nádhera, do níž jsi oblékán, oblékána zevnitř.

Když je ten čas.
Je to královská nádhera, které se nemusíš bát.
Nemusíš se bát, že ho neuneseš – že nejsi hoden, hodna.
Nemusíš se bát, že ho tu budeš nosit věčně – kdo by taky chtěl být „Králem“, „Královnou“ od rána do večera?
Někdy stačí vteřina a je dokonáno.

Nemusíš se bát, že z tebe udělá karikaturu.

Karikaturu ze sebe můžeš udělat jen ty sám, sama, poté co je šat vysvlečen.
Ty tu nejsi. Jsi jím oděný, oděná, ale ty to neděláš. Odpovědnost v ten čas přebírá sama Existence.

Existenci nelze spoutat a karikovat. Tak, jako řeku nemůžeš přitlouct kladivem a moře nelze napustit do stránky knihy.
Bez prostředníka. Jednoduše se děje. Někdy nemáš tušení, někdy Víš.

Jsi Životem v ten čas, proměnou i těžištěm ve tvém vesmíru.
Nic víc, nic míň.
Silný, jako mustang, jemná a lehká, jako motýl.

Někdy netečnost, v bezvětří, bez plachet.

Jindy spontánnost, tekoucí, letící, nepředvídatelná.

Život úplně obyčejný, život tak velkolepý.