Můj příběh
V ohni existence spálen,
Slzami Fénixe znovuzrozen
Vrátil se k sobě
připomíná mustanga. Nebojí se hlubokých údolí, ani vysokých skalisek. Cválá prérií, když ho volá touha. Pije z řeky, když je žíznivý. Stojí na místě, když chce, když nelze zvolit směr. Někdy nehybný, mimo čas, jindy letí s větrem. Občas dupne, aby odlehčil srdce.
Je instinktem, slyší hlas neznáma
Rád si hraje, když kopyty zvedá prach země. Je instinktem - slyší volání srdce, hlas neznáma. Jednou vede vpředu. Jindy se nechá, obklopen ostatními, volně unášet duněním života, rytmem společného cvalu. Je tu sám a přesto ví, že to není jen o něm.
Věří jen těm, jejichž duše voní domovem
Některé dny může být plachý, ostražitý. Věří a otevírá se jen těm, jejichž srdce rezonuje stejným hlasem a jejichž duše voní domovem.
Šetří smíchem a úsměvem
Věří koním, které vede síla ryzosti. Má rád ticho, nebojí se zaržát. Nebojí se slz. Chce plakat, když matka země pláče. Necení zuby, jako koně v cirkusu - šetří smíchem a úsměvem. Úsměvem, který pramení z nitra pravdy srdce. Takový úsměv je skutečný, je zdravý. Takový má rád.
uviděl dech vesmíru, uslyšel písně sfér
Zjistil, že život je ve skutečnosti něco jiného, než si kdy myslel. Měl najít a poznat sebe, aby uviděl dech vesmíru, uslyšel písně sfér, setkal se s minulostí v budoucnosti. Stalo se to samo. Ochutnal jablko Pravdy, aby se stal znalcem života a zjistil, že nic neví. Zrodil se zas a znova z popela chaosu. Nová krev se vlila do žil.
Nemůže žít, tam, kde jeho sílu chtějí zneužít
Odfrkne si nad koňmi, kteří předstírají, zastrašují, ponižují, lísají se a imitují, aby mohli ovládat jiné, jako trofeje své prázdnoty a sobeckosti. Nemusí ty, co zvedají příliš vysoko své nozdry, ani ty, co se uklánějí až ke kopytům. Nemůže si hrát s koníky, kteří si neváží sebe, nechtějí slyšet vnitřní hlas, srdce a nechají se vést kýmkoli a kamkoli. Raději bude sám a sám, než být tam, kde není viděn a přijat. Nemůže žít, tam, kde jeho sílu chtějí zneužít, kde světlo má být utopeno. Kde by jeho moře chtěli vypustit.
Když se ohlédne, je tu vzpomínka na koně jiné doby
Jako hříbě kladl na srdce, ať ho nenechají usnout. Později s klapkami na očích, tahal břemena jiných. V zajetí času hodin, chodil cestičkami, které definoval vnější svět, zranění, zátěže okolí a rodokmenu. Snažil se vyhovět. Uvěřil, že zde není vítán. Smutné srdce si zakazovalo žít. Zakrytý výhled zapomenuté šrámy a děsy ho svazovaly i chránily před pravdou. Pravdou o sobě samém. Dlouho se držel na uzdě starých příběhů, bloudil jako zakletý kůň v bažině. Ústa zamčena. Jednoho dne poslední kapka přetekla a protrhla hráz. Jakoby se sám proměnil v černého hřebce s plamínky v očích a divokou, snad polo-šílenou kobylu. Něco protrhlo kulisy světa, který doposud znal. Sám sebe div se nepolekal. Oči viděly mlhu. Uši nevěřily, co slyší. Potlačená síla a vášeň chtěla rozdupat ohrady a roznést svět na kopytech.
Oči viděly mlhu. Uši nevěřily, co slyší.
Zkoušeli ho znovu znejistit a uspat, aby se neproměnil. Musel podívat do zčeřené hladiny. Bylo to jako zrcadlo. Jako začátek bolestivého a dlouhého probuzení. Magická hloubka ho vtáhla do stavů, pocitů, písní, příběhů i světů které neznal. Někdy snad běžel proti času. Jakoby byl obrácen naruby. Jakoby byl poslední dílek, který nezapadá.
potřeboval projít ohněm
On potřeboval projít ohněm. Potřeboval zakopat hluboko do země. Dlouho se topit u dna, aby se naučil plavat. Objevil že lze létat po obloze a cestovat hvězdami i časem.
Nese tajemství
Mustang ví, že není ničím výjimečný. Zvíře, jako každé jiné. Není výjimečný, je však projevem jedinečnosti. Stejně jako ostatní mustangové a vše živé. Dýchá v něm samo bytí - skrze prostor a čas. Vzpomněl si, kým je. Žije, aby obohatil svět. Nese tajemství, šém své koní esence. Jako skrytý roh jednorožce a neviditelná křídla, která sahají do jiných světů.
.
Dává si pozor na koně, kteří simulují slabost a nemohoucnost. Nemůže věřit kopytům, která odmítají svou ušlechtilost mustanga. Je smutný, když koňské oči nechtějí vidět pravdu, vlastní stín a černé fleky mají za bílé.
Nenechá se oslnit, vidí ve tmě
Je spojen se sluncem. Neexistující čtvrtý bratr, který doplňuje trojspřeží. Nenechá se oslnit, vidí ve tmě. Nedá se domestikovat, zapřáhnout a svázat. Rád běhá tryskem jsoucna - ne však pro vavříny. Rád odpočívá v trávě - nemá rád žlab a dril. Rád objevuje své obzory - nemůže být svázán se sloupem. Nikdo a nikdy si ho nekoupí. Zlaté, výstavní stáje pod zámkem nejsou jeho domovem. Není ani dokonalou iluzí mustanga.
„Jsme to stále my, Přítomni vedle tebe - či nad tebou.. :)?“
Zná bolest, zná utrpení, odvrácenou tvář božství. Tvář člověka. Zná své slabosti a zranitelnost. Ohněm pekelným a hlubinami nočních vod byl zformován a pasován na strážce harmonie.
Mlčí hlasem Pravdy, protože jí ochutnal
Mluví tepem srdce, které zahojil. To srdce bylo roztaveno a znovu ukuto. Bylo tisíckrát umlčeno. Bylo mnohokrát zraněno. Naučilo se odpouštět. Zas a znovu. Aby se slilo. Teď v něm bijí zvony. Teď když miluje, miluje naplno. To srdce jakoby nepatřilo jednomu koni.
Miluje hrom a blesk, stejně jako slunce a modrou oblohu
Mustang je svoboda, je divokostí srdce. Mlčí. Duní bouří, kterou má vyrytou v duši. Miluje hrom a blesk, stejně jako slunce a modrou oblohu. Přírodní chrámy, které na zemi oživuje, jsou zde jeho domovem. Pije z hvězdných řek. Pase se na nejkrásnějších lučinách s květinami. Stráží, prochází, otevírá i zavírá brány, kterými přichází světlo Mustangů na zemi a do zdejšího vesmíru a bytí.
Oči zrcadlí jezera za dalekými hvězdami, které zhasly.
Zná pocity varování a sám neví, jak je možné, že vždy „bravurně“ propluje pastmi a nebezpečnými zkušenostmi.
Jeho kopyta zadupávají do země těžké, staré, přežité, zahnívající. Jemně nakopne, aby probudil, co mělo už bdít.
Hříva šeptá pravdu ve větru a maluje oblaka na nebi.
Roh odhaluje faleš, nečisté, nízké úmysly. Hojí tělesné a duševní rány. Chrání před zlem.
Křídla jsou jemností motýla i silou draka.
Zuby cvaknou ze šprýmu.
Učí se novým krokům. Učí se žít jinak.
Dnes ví, že si vším měl projít. A teď běží. Nespěchá. Ale běží. Neví kam. Slyší volání nového. Neohlíží se dále za minulostí, i když to může bolet.. Učí se novým krokům. Učí se žít jinak. Život úplně obyčejný je život velkolepý. Je svobodný. Nová cesta je volná. Ta cesta a tvorba je zde na zemi ještě neznámá.
„Tím Klíčem je tvé odhodlání. Odhodlání a pak Půjde vše“
Mé první vzpomínky se dotýkají příchodu na svět, kdy jsem, zároveň v prenatálu a zároveň jako „někdo“ mimo prostor i čas, vnímal dosedávání do tzv. hmotné reality. Byla cítit jakási šeď, tíha, omezenost, smutek, odloučení.
Jako malý jsem vnímal jemnohmotné bytosti, komunikující a vypadající třeba jako světelné koule s velkými „otvory" - namísto očí. Cítil jsem a nerozuměl, že nepasují do běžné, konvenční reality, a tak jsem tento šuplík jiné úrovně postupně uzavřel a zapomněl.
„Dovol, aby ti pomohli ve všech oblastech Tvého života. Byl jsi jim Bratrem v dávných dobách“
V mládí jsem byl prototypem hodného kluka, který se naučil potlačovat sebe. Nevyznal jsem se v sobě, hluboko uvnitř jsem byl traumatizovaným dítětem, obětí i viníkem. Zároveň jsem si nízkým sebevědomím, přílišnou sebekritičností a vnitřními nároky přitěžoval a komplikoval život. Jednoho dne jsem měl v kapse diplom a zároveň zůstal osamocen, s nevědomými obavami jak zvládnu život.
„Nebraň se novému a vše bude dobré. „Nezapomínej mít Srdce otevřené a Zahojené. Zraněné Srdce od žen může napáchat paseku“
Určitá traumata, stresory a strachy byly spolu-spouštěčem psychospirituální krize. „Samozřejmá skořápka“ bezpečí jakoby zmizela. Kolem mě se začaly, s velkou četností i naléhavostí, objevovat číselné i jiné synchronicity. Přitom se mi také předčasně přiotevřely jemné smysly. Kvůli oslabené osobnosti i organismu, „zavřenému srdci“ a oslabené osobnosti , jsem neuměl říci ne a nechal se sebou hrát hry s duchovními silami. Později došlo k prolomení hráze nevědomí, psychotické příhodě, při které jsem „uvízl mezi světy", zažíval neznámou, šílenou bolest a energie v těle. Rozpadala se realita a já cítil, že je to „konec světa", peklo a nikdy to neskončí. Vnímal jsem to jako časovou smyčku, opouštěl tělo, ztrácel vědomí a díval se na sebe ze shora i zevnitř.
„A Proč jsi na Zemi? Sám Jsi sem Chtěl. Chtěl Jsi spoluvytvářet Nový svět. Svou energií vždy budeš bořit to staré, co již neslouží a vytvářet nové“
Následovalo martyrium, dlouholeté období temna, psychická a tělesná „nepohoda“, nekonečné úzkostné ataky, spánkové deprivace. Kontakty se zemřelými (kamarády, co dříve spáchali sebevraždu), se ženami i muži z minulých, často stínových životů, s pronásledovatelkou mnoha podob napříč životy, nebo astrálními manipulátory, nabízejícími zmatenému zoufalci také jejich „pomoc“. Dále s rozličnými energiemi z jiných světů, sfér, z minulosti i budoucnosti.
Přitom všem jsem v životě prožíval samotu, nouzi, ztráty, opakovaná zklamání v podnikání a vyhoření na hranici odchodu z tohoto světa. Plný zmaru a letargie, ztratil důvěru v sebe.
„Najdi znovu Cestu k Sobě. Někdy se Nám zdá, jako bys to tu chtěl vzdát“
To, co se dělo, mě zároveň chránilo před sebou samým a učilo mě respektu.
Při tom celou dobu působilo jakési vyvažování v podobě opečovávání, léčivých vibrací a někdy celotělových extází, když se tělo ve spánku připojilo do jiných sfér a ženy tam na něj hrály téměř bez doteku, jako na nějakou vodní, světelnou harfu.
Prožil jsem také osobní (naštěstí lehké) prožitky Satori, nebo vystupování z těla za asistence jemnohmotných průvodců, nebo sám s pomocí dýchací techniky.
„Buď vždy světlo a čistota, kterou jsi. Pak dobře se ti na Zemi povede.“
Když jsem se jednoho dne dozvěděl, že část pomoci „vyšších sfér", tu neměla být napořád a že je možno se, ze stavu kde jsem, posunout výš, resp. jinam, přišlo mi to neuvěřitelné a nemožné.
Chrámy byly Tvým domovem nejen na Zemi, ale i na dalších planetách. Probuď plně svou světelnou sílu, která je tvořivou silou vesmíru
Dlouho mi trvalo, než jsem poznal a pochopil, že to co občas cítím, jsou emoce a „zesílené“ psychické/fyzické bolesti jiných, nebo doléhání uvízlých „částí duší" zde na zemi. Stávalo se, že jsem se automaticky příliš vciťoval do jiných lidí a jejich nesoulad s vnitřní pravdou (co říkali vs. co mluvilo zevnitř) mě rozhazoval - doslova jsem ztrácel sám sebe. Musel jsem přijmout také konfrontaci se stíny sousedů i jejich mazlíčků (v podstatě. emoční, energetická, astrální těla). Přitahoval jsem můry. Naučil se pracovat, bez odporu a strachu se Stíny, „spodními proudy“ a silami při návštěvách určitých míst a také při komunikaci s lidmi silně napojenými na církev, určité parazitické formy vědomí, či novodobé sekty.
„Může se ti stávat, že Lidé kolem tebe tvou Energii nesnesou a Reagují podrážděně - až agresivně“
Díky sobě i s pomocí a zkušených spolu-souputníků jsem, krůček po krůčku, začal stavět schůdky z bažiny. Spolu s prací na sobě, s potlačenými stíny, vytěsněnými traumaty jsem na dně začal objevovat sám sebe - svou sílu, citlivost, přesah.
„Budeš otvírat ženám Srdce. Tím Klíčem je tvé odhodlání. Odhodlání a pak Půjde vše.“
Že mě krize mnohé naučila, jsem zpětně, přes svou tvrdohlavost a pocity trýzněného, odmítal připustit. Jak bych mohl chápat, že to, co se dělo spontánně, často skrze utrpení, aniž bych tomu rozuměl, byl vesmírný tréning?
„Kdo skočí, nepřipraven, kvantovým skokem do nebes, často trpí hodně.“
Pochopil jsem, že v rovině evolučního rozvoje člověka působí také odpor reality, setrvačnost, brzdící/zabezpečovací (psychologicko-energeticko-mentální, tělesné i duchovní) mechanismy vč. fenoménů jakým je tzv. Strážce prahu, nebo vnitřní Sabotér.
Poznal jsem, že silná mysl je velká výzva, jak je většinová společnost odtržena od harmonie a pravdy.
„Je to jako když se dáš do služeb něčemu, co má smysl“ „Uč se důvěřovat, že Cesta je daná, ty po ní kráčíš, Plníš Úkoly a překonáváš překážky, na kterých rosteš“
Abych poznal harmonii, musel jsem na vlastní kůži ochutnat, jak že světlo nemůže existovat bez Temnoty. Jak obě polarity mají 2 tváře. Uviděl jsem, že kde je výška, tam je i hloubka .
„Tvůj Osud se na tebe usmívá“ „Ty jsi ten tvůrce a ty rozhoduješ, jakou cestou se vydáš. Nechtějte po nás, abychom vám vytvářeli váš život.“
Poeticky a akášickým Vědomím vyjádřeno - jsem silně propojen s vědomím přírody, Zemí, elementy, rostlinami, zvířaty, krystalickou říší, šamanskou medicínou, „strážci Země a lesa“, „Elohimy“, „draky“...
„Tvá vnitřní rovnováha, otevřené srdce a vnitřní mír jsou k tomu klíčem i k dalším částem Tvého poslání. Neseš nové kódy posvátného mužství v božském principu rovnováhy pro nový věk. Proto cti své mužství, cti svou jedinečnost, cti sebe sám. Máš jedinečnou esenci s velkou hloubkou i výškou v srdci, rozvzpomeň si na svou jedinečnost“
Poeticky a akášickým Vědomím vyjádřeno - jsem silně propojen s vědomím přírody, Zemí, elementy, rostlinami, zvířaty, krystalickou říší, šamanskou medicínou, „strážci Země a lesa“, „Elohimy“, „draky“...
asdasd
Dnes je mým záměrem kráčet k naplnění a svobodě. Žít zároveň obyčejný život. Rozvíjet talenty, mužské ctnosti a mít odvahu žít to, proč tu jsem, ať už to znamená cokoliv.
Mám rád svůj klid a kolem sebe věci v harmonii. Potřebuji být občas sám a zároveň chci být nablízku drahým bytostem, lidem, se kterými se známe věky a kteří mě inspirují a posouvají.