Můj příběh
V ohni existence spálen,
Slzami Fénixe znovuzrozen
„Někdy se Nám zdá, jako bys to tu chtěl vzdát.
Mé první vzpomínky se dotýkají příchodu na svět, kdy jsem, zároveň v prenatálu a zároveň jako Duše mimo čas, vnímal dosedávání do hmotné reality. Byla cítit jakási šeď, tíha, omezenost, smutek, odloučení.
Jako malý jsem vnímal jemnohmotné bytosti, komunikující a vypadající třeba jako světelné koule s velkými „otvory" - namísto očí. Cítil jsem a nerozuměl, že nepasují do běžné, konvenční reality, a tak jsem tento šuplík jiné úrovně postupně uzavřel a zapomněl.
„Najdi znovu Cestu k Sobě“
V mládí jsem byl prototypem hodného kluka, sportovce, zakřiklého introverta, který se naučil potlačovat sebe a své emoce. Nevyznal jsem se v sobě, hluboko uvnitř jsem byl traumatizovaným dítětem, obětí i viníkem. Zároveň jsem si nízkým sebevědomím, přílišnou sebekritičností a vnitřními nároky přitěžoval a komplikoval život. Jednoho dne jsem měl v kapse diplom a zároveň zůstal osamocen, s nevědomými obavami jak zvládnu život.
„Je potřeba přestat s naivním Nazíráním na zdejší Svět. A Proč jsi na Zemi? Sám Jsi sem Chtěl“
Určitá traumata, stresory a strachy byly spolu-spouštěčem psychospirituální krize. „Samozřejmá skořápka“ bezpečí jakoby zmizela. Kolem mě se začaly, s velkou četností i naléhavostí, objevovat číselné i jiné synchronicity. Přitom se mi také předčasně přiotevřely jemné smysly. Kvůli oslabené osobnosti i organismu, „zavřenému srdci“ a slabému solaru, jsem neuměl říci ne a nechal se sebou hrát hry s duchovními silami na nekončící zasvěcení, nebo nečistou rituální svatbu. Později došlo k prolomení hráze nevědomí, ke psychotické příhodě, při které jsem „uvízl mezi světy", zažíval neznámou, šílenou bolest a energie v těle. Rozpadala se mi realita a já pochopil, že je to „konec světa", peklo a nikdy to neskončí. Vnímal jsem to jako časovou smyčku, opouštěl jsem tělo, ztrácel vědomí a díval se na sebe chvílemi ze shora i zevnitř.
„Uč se důvěřovat, že Cesta je daná, ty po ní kráčíš, Plníš Úkoly a překonáváš překážky, na kterých rosteš. Hlavně to neber tak Dramaticky“
Následovalo martyrium, dlouholeté období temna, psychická a tělesná „nepohoda“, nekonečné úzkostné ataky, spánkové deprivace. Kontakty se zemřelými (hlavně kamarády, co dříve spáchali sebevraždu), se ženami i muži z minulých, často stínových životů, s pronásledovatelkou mnoha podob napříč životy, nebo astrálními manipulátory, nabízejícími zmatenému zoufalci také jejich „pomoc“. Dále s rozličnými energiemi a bytostmi z jiných světů, sfér, z minulosti i budoucnosti.
Přitom všem jsem v životě prožíval samotu a materiální nouzi, ztráty, opakovaná zklamání v podnikání a vyhoření na hranici odchodu z tohoto světa. Plný zmaru a letargie, ztratil důvěru v sebe.
„Může se ti stávat, že Lidé kolem tebe tvou Energii nesnesou a Reagují podrážděně - až agresivně“
To, co se dělo, mě zároveň chránilo před sebou samým a učilo mě velkému respektu.
Při tom celou dobu působilo jakési vyvažování v podobě opečovávání, léčivých vibrací a někdy celotělových extází, když se tělo ve spánku připojilo do jiných sfér a ženy tam na něj hrály téměř bez doteku, jako na nějakou vodní, světelnou harfu.
Prožil jsem také osobní (naštěstí lehké) prožitky Satori, nebo vystupování z těla za asistence jemnohmotných průvodců, nebo sám s pomocí dýchací techniky.
„Nezapomínej mít Srdce otevřené a Zahojené. Zraněné Srdce od žen může napáchat paseku“
Když jsem se jednoho dne dozvěděl, že část pomoci „vyšších sfér", tu neměla být napořád a že je možno se, ze stavu kde jsem, posunout výš, resp. jinam, přišlo mi to neuvěřitelné a nemožné.
„Dovol, aby ti pomohli ve všech oblastech Tvého života. Byl jsi jim Bratrem v dávných dobách, jsi jim Roven“
Dlouho mi trvalo, než jsem poznal a pochopil, že to co občas cítím, jsou emoce a „zesílené“ psychické/fyzické bolesti jiných, nebo doléhání uvízlých „částí duší" zde na zemi. Musel jsem přijmout konfrontaci se stíny sousedů i jejich mazlíčků (v podstatě. emoční, energetická, astrální těla). Naučil se pracovat - bez odporu a strachu, také se Stíny, „spodními proudy“ a silami při návštěvách určitých míst, nebo supermarketu, kavárně, a také při komunikaci s lidmi silně napojenými na církev, či novodobé sekty.
„Budeš otvírat Srdce“
Díky sobě i s pomocí a zkušených spolu-souputníků jsem, krůček po krůčku, začal stavět schůdky z bažiny. Spolu s prací na sobě, s potlačenými stíny, vytěsněnými traumaty jsem na dně začal objevovat svou vnímavost, silnou intuici, citlivost. Začal uzdravovat srdce, probouzet sílu, ctít sám sebe.
„Tím Klíčem je tvé odhodlání. Odhodlání a pak Půjde vše“
Že mě krize mnohé naučila, jsem zpětně, přes svou tvrdohlavost a pocity trýzněného, odmítal připustit. Jak bych mohl chápat, že to, co se dělo spontánně, často skrze utrpení, aniž bych tomu rozuměl, byl vesmírný tréning, iniciace?
„Kdo skočí, nepřipraven, kvantovým skokem do nebes, často trpí hodně.“
Poznal jsem, že v rovině evolučního rozvoje člověka působí také odpor reality, setrvačnost, brzdící/zabezpečovací (psychologicko-energeticko-mentální, tělesné i duchovní) mechanismy vč. fenoménů jakým je tzv. Strážce prahu, nebo vnitřní Sabotér.
„Je to jako když se dáš do služeb něčemu, co má smysl“
Poznal jsem, že posvátné je Světlo, tak i Temnota. Hloubka i výška. V tom spočívá rovnováha – harmonie.
„Dovol si projevit to, Kdo opravdu jsi. Je čas vidět, kdo Jsi“
Dnes je mým záměrem kráčet k naplnění a svobodě. Žít zároveň obyčejný život. Rozvíjet talenty, mužské ctnosti a mít odvahu žít to, proč tu jsem, ať už to znamená cokoliv.
Mám rád svůj klid a kolem sebe věci v harmonii. Potřebuji být občas sám a zároveň chci být nablízku drahým bytostem, lidem, se kterými se známe věky a kteří mě inspirují a posouvají.
„Tvůj Osud se na tebe usmívá“
Poeticky a akášickým Vědomím vyjádřeno - jsem silně propojen s vědomím přírody, Zemí, elementy, rostlinami, zvířaty, krystalickou říší, šamanskou medicínou, „strážci Země a lesa“, „Elohimy“, „draky“...
