Odvrácená tvář

Říkáš, že jsi probuzený, vše je láska, mír a jsi v harmonii? Posíláš lásku a světlo na všechny strany?
Tak dobře…
Takže vždy přijímáš? Denně medituješ a některý slova jsi ze slovníku vyřadil?

Opravdu přijímáš? I sebe? A znáš se vůbec? Jsi v míru? A s čím?

Chceš se napojovat jen na nejvyšší Světy. Komunikovat s Božstvem? Čím Výš, tím líp? A co tvůj „černý drak“? Máš odvahu i jeho vyslechnout? Možná jsi posraný udělat krůček níž a hlouběji do nižšího světa.

Co Karma? Směješ se černoprdelníkům, pověrčivým a sám se jí Bojíš, jako čert kříže?

Na lidi koukáš optikou vědomosti/nevědomosti? Tak jaký úrovně vědomí jsi dnes dosáhl? Super – jsou na to tabulky. Možná ve snaze, abys nespadl z 300 na 280, ti něco uniká..

Chtěl bys být Světlonoš, bojovík Světla? Zní to hezky, co? A co ty, kteří „nebojují“? A nemluví o světlu? Připadáš si výsostnější? Vlastně Lepší, než oni?

Co myslíš, je ten, kdo „vyhání“ tmu, a máchá pochodní opravdu světlonoš, nebo zbabělec?

Když se ukřižuješ ke Slunci, na který nelze dosáhnout, tak tě bude brát „všude sebou“. Odpověz si sám, z čeho tam uděláš slzu?

Opravdu moc chceš být probuzený? Měl bys vědět, že někdo se možná trošku probudí praxí v životě, někdo na hraně života a někomu otevře oči až „blázinec“. Chceš to?

Co nenávist? Nenávidět se bojíš, viď. To se nesmí. Nedej bože někoho, nebo sebe proklít. Protože tušíš, nebo víš, co to může způsobit na několik životů dopředu.

Je rozdíl jestli nenávist ovládá tebe, nebo ty jsi jejím vládcem.

A co odvrácená tvář tvýho boha? Všiml sis, že ji nasazuješ masku lásky? To má být přijímání?

Co s tebou dělá, Teď, představa že bys zabil? Protože to prostě jinak nejde? Co když někdo, nebo Ty zabíjíš…dítě? Vidíš to? Dokážeš to? Přijmout do svýho Srdce? Naplno?

Co zabít sebe? Co je to? Odvaha, zbabělost? Proti tvýmu bohu! Nebo sbohem?

A ten kdo chce zabít vše „špatný“, zlý“ i „temný“ v sobě? V čem se liší od vraha?

Chceš zabít ego? „Dábla“, temnotu…? Děsí tě. Možná si děláš automaticky nepřítele z něčeho, co ani neznáš. Opravdu znáš tu roli?

Kde je ta tvá jednota, láska, celistvost?

Možná je čas, drahý příteli, přestat mluvit o lásce, a přiznat, že o ní nic nevíš.

Chtěl bys sám vědomě padnout? Vždyť to není možný. Nejhorší hřích. Říká se to. A Vesmír, Bůh by to nedopustil.
Co když je to trošku jinak? Co když se „Svatá kniha“ mýlí, nebo záměrně mate? Co když ti odpadlíci patří mezi nejodvážnější? Oni dobře ví, odkud a kam sestupují na ten svět. Vrací se tam, kam se nelze vrátit. Porušují řád a „zákon“. Ztratili křídla, své místo „na nebesích“, ale neztratili Duši. Možná padli, proto, aby provázeli cestou, kterou sami Bozi nejsou schopni chápat. A možná že nezapomínají na nebe, když pokouší hranice „Boží vůle“.

Všechno tady vrhá stín. Jestli nevidíš žádnej stín. Můžeš si gratulovat. Mise splněna… A nebo bys měl konečně začít plakat, protože „Skutečný bůh“ roní slzy za tebe – Tvoje láska spí.

Oslněn Sluníčkem a zajatý strachem, nedokážeš přijmout odvrácenou tvář, a sám jsi uvízl v temnotě, v temnotě, kterou nevidíš, ale ona nemůže jinak.

Až zhasneš, tma ti ukáže, jaký iluze sis vytvořil za denního světla.