Na konci každé těžké cesty čeká nový začátek
Není žádná větší zkouška než ta, která bere všechny odpovědi a naděje. Musíš padnout na kolena a křičet proti obloze! A přesto pokračovat. Na konci cesty není vítězství, je tam jen ticho, ve kterém se setkáš sám, sama se sebou.
Když všechny dveře zůstanou zavřené a naděje zmizí, můžeš proklínat Boha, Vesmír, Osud. Když prosby nejsou vyslyšeny a není cesty vpřed ani vzad, přišla chvíle, které se bojíš. Možná tě to bolí, ale musíš se postavit proti samotnému bohu. Postavit se k němu zády. Možná je to vzpoura, možná šílenství. V tom vzdoru stojíš na prahu, kde už není Bůh tvým ochráncem, ale zrcadlem. A v tom zrcadle vidíš svou vlastní sílu, která dokáže překročit i zákony, které ti připadaly nepřekonatelné.
Někdy je jediný způsob, jak se přiblížit Bohu, ten, že se mu postavíš
Když stojíš na prahu prázdnoty, kde není milost ani zákon, zjistíš, že jediným zákonem je ten, který si sám/sama stvoříš. Jen tvé vlastní rozhodnutí tě může osvobodit.
Uvědomuješ si, že jsi povolán/na, abys přepsal/la svůj příběh. V tom boji proti osudu se stáváš tvůrcem světa, který byl stvořen pro tebe.
Dokaž, že jsi roven svému osudu, že jsi rovna svému osudu.
